Určitě jste v zaznamenali, že někteří aktivisté chtějí v Praze a dalších velkých českých městech snížit maximální povolenou rychlost ze současné padesátky na nejvýše třicet kilometrů v hodině. Argumentů pro tuhle změnu je relativně dost, vychází však z jednoho společného základu – je to hlavně ideologická otázka. Regulace hromadné i individuální dopravy ve městech je pochopitelně třeba, z takového zásahu ovšem nebude mít prospěch nikdo, snad kromě hrstky fanatických cyklistů, kterým vadí, když je auta předjíždějí.
Úzké ulice
Česká i moravská města vesměs vychází z historických územních plánů, nebyla poškozena druhou světovou válkou a neprocházela ve velkém masivními asanacemi, které by původní úzké uličky nahradily prostornými bulváry. A tak jsou naše města plná jednosměrek a úzkých ulic, na které se sotva vejdou dva pruhy vozovky. Auta často jezdí po tramvajových kolejích a vlastní pruhy nejsou vesměs vyhrazené ani pro autobusy a trolejbusy.
Ve městech krokem?
Pokud by se tedy individuální doprava zpomalila, zřejmě by tím trpěli i lidé cestující hromadnou dopravou. Dojíždění do práce či školy by se většině lidí prodloužilo. Je pravda, že omezení rychlosti by zvýšilo bezpečnost chodců, cyklistů i motoristů, ale bylo by vykoupené delším časem, který lidé stráví na cestách, což je výměna, s níž řada nejen Pražanů nesouhlasí.
Zelenější doprava je plynulá
Teze, že snížení rychlosti by zároveň snížilo emise, prodloužení doby cestování nereflektují. Nepočítají také s vyšším množstvím dopravních zácp způsobených tím, že průjezdnost důležitých dopravních uzlů se touto změnou sníží. Opravdu zelená městská doprava je hlavně plynulá, umožňuje všem cestujícím přepravit se z jednoho bodu do druhého snadno, rychle a předvídatelným způsobem. Čekání v zácpách nebo jízda krokem tomu příliš neodpovídají.
Zdroj: https://www.researchgate.net/publication/356640847_Investigating_the_impacts_of_urban_speed_limit_reduction_through_microscopic_traffic_simulation
