Zastavil jsem přesně ve středu parkovacího místa. Že se řidič vedle nedostane do auta, je jeho problém. On si měl dát při parkování záležet, a ne zastavit tak, že svým autem přesáhl až do mého místa. Jistě si z toho vezme ponaučení.
Parkuji takhle naschvál
Jestli mě něco na parkovištích opravdu vytáčí, jsou to ti, co neumí parkovat. Místo toho, aby si dali záležet na tom, aby byli ve středu svého boxíku, prostě do něj zajedou, vystoupí a odejdou. Část jejich auta je v lepším případě těsně u čáry, v horším dokonce za ní. Já se svou vysloužilou felicií k něčemu takovému tolerantní nebudu. Dám to hned vedle, přesně do svého parkovacího místa. Tak, abych měl svůj prostor pro vystoupení a zároveň bok auta těsně u toho, kdo má problém se správným parkováním.
Jak se dostanu do auta?
Obvykle nemám štěstí na to, že bych na majitele špatně parkujícího vozu narazil. Ale to se změnilo. Hned potom, co jsem zaparkoval opravdu jen pár centimetrů od dveří řidiče druhého auta, vystoupil a zamkl, přišel ke svému autu jeho majitel. A hned na mě spustil, jak že se má dostat do svého vozu, že jsem ho záměrně zablokoval.
Kdo že stojí špatně?
S ledovým klidem a úsměvem na rtech jsem ho upozornil, že já stojím přesně ve středu parkovacího místa. Je to tedy on, kdo parkuje špatně a za to, že se nedostane do auta, za to já nemohl. Hned mi začal vyhrožovat, že mi auto poškodí. „Klidně si bouchněte, já stojím správně,“ odpověděl jsem. „Mojí felicii rozhodně nic neublíží.“
Zajímavá podívaná
Po této výměně názorů jsem odešel dále a ze zvědavosti sledoval, co se bude dít. Řidič auta využil dveře spolujezdce k tomu, aby se skrz toto místo dostal za volant. Vzhledem k jeho postavě to byla zajímavá, veselá podívaná. Nakonec se mu to povedlo a odjel. Samozřejmě bez toho, že by moje auto jakkoliv poškodil, jistě si nechtěl odřít to svoje. Tak snad už příště bude vědět, jak zaparkovat.
Zdroj: Autorský text, e-mailový příspěvek Matěje F.
