Bylo to obyčejné sobotní odpoledne, kdy jsem si vyrazil na nákupy do místního obchodního domu. V poslední době jsem si všiml, že parkoviště bývá nehorázně plné, a v danou sobotu to nebylo o nic lepší. Objížděl jsem s autem dokola v naději, že najdu volné místo, a to se mi po pár minutách konečně povedlo. Když jsem odcházel od svého vozu, všiml když jsem si jiného auta – elektromobilu – zaparkovaného na místě s nabíječkou. Ale nebyl připojený. Řidič právě zavíral dveře a chystal se odejít.
Najednou se ve mě začal hromadit vztek. Ne kvůli tomu, že to byl elektromobil – vlastně jsem měl pro tyto vozy docela sympatie kvůli jejich nízkým emisím a inovacím, které přinášejí. Rozčilovalo mě, že tento řidič zneužil vyhrazeného místa jen proto, že měl správný typ auta, ale nabíječku vůbec nevyužil.
„Promiňte!“ zavolal jsem, když jsem vystoupil ze svého auta a rychle přešel k muži. „Nemůžete tu takhle parkovat. Tohle místo je pro lidi, kteří potřebují nabít své elektromobily, není určené pro parkování.“ Muž se na mě podíval s mírným překvapením ve tváři, jako by si svého přečinu nebyl vůbec vědom. „Nemyslel jsem, že to vadí. Jen jsem si potřeboval skočit pro něco do obchodu.“
„Vadí to,“ trval jsem na svém. „Jsou lidé, kteří by to místo mohli skutečně potřebovat k nabíjení. Když zde parkujete bez nabíjení, blokujete místo někomu, kdo ho opravdu potřebuje. Navíc on v aplikaci uvidí volnou nabíječku, ale nemůže u ní zastavit.“
Jeho postoj se změnil, jakoby teprve teď pochopil vážnost situace. Možná to bylo intenzitou v mém hlasu nebo možná faktem, že jsem se neobával konfrontace v této, zdánlivě malé, ale důležité záležitosti. „Poslouchejte, jestli odtud neodjedete, budu nucen zavolat policii,“ pokračoval jsem, hlas mi zesílil více, než jsem zamýšlel. Ale byl jsem frustrován, unavený z hledání parkovacího místa a rozčilený nespravedlností situace.
To ho asi vyděsilo. Rychle se omluvil, slíbil, že si najde jiné místo, a nasedl zpět do svého vozu. Sledoval jsem, jak odjíždí, s pocitem zadostiučinění. Když jsem se vracel k mému autu, zamyslel jsem se nad incidentem. Ano, možná jsem mohl být trochu mírnější ve svém přístupu, ale v té chvíli to bylo něco, co se mi zdálo nespravedlivé a něco, co jsem cítil, že musím napravit. Představil jsem si sebe samotného, jak si chci nabít elektromobil, ale nemůžu, protože jiný toto vyhrazené místo zneužil k obyčejnému parkování, nikoliv k nabíjení.
Zdroj: Autorský text, emailový příspěvek
