Už dlouhá léta bydlím v bytě, který se nachází v domě spravovaném společenstvím vlastníků jednotek (SVJ). Celou tu dobu jsem se do chodu domu nijak zvlášť nepletl. Byl jsem spokojený s tím, jak věci fungují, a neměl jsem potřebu se angažovat. Ale v poslední době jsem začal zaznamenávat některé problémy a nesrovnalosti ve správě domu. Připadalo mi, že ti důchodci v našem výboru už to moc nezvládají, tak jsem si na to chtěl trochu došlápnout.
Rozhodl jsem se, že se zúčastním schůze SVJ, abych zjistil, co se děje, a případně položil pár otázek. Chtěl jsem vyjádřit své názory a mít možnost přispět k lepšímu fungování našeho domu. Hlavně potom zjistit, kam tečou naše peníze a proč se některé věci vůbec neřeší.
Když jsem dorazil na schůzi, byl jsem překvapený reakcí předsedy SVJ. Než jsem stihl otevřít ústa a položit své dotazy, přerušil mě a řekl mi, že na shromáždění nemám co dělat. Vysvětlil mi, že i když tu bydlím už dlouhá léta, byt je oficiálně psaný na mé rodiče, a proto nemám právo se schůze účastnit ani se vyjadřovat k věcem, které se domu týkají. Jedná se prý o shromáždění „vlastníků“ a protože já nejsem vlastník, ale vlastně jenom nájemník, nemám tam co dělat.
Byl jsem z toho celkem zmatený a zklamaný. Připadal jsem si jako člověk, který tu sice žije, ale nemá žádný hlas. Moji rodiče, na které je byt napsaný, bydlí úplně někde jinde a o dění v domě se nezajímají. Ale ti by dorazit a hlasovat klidně mohli, zatímco já, kterého se to týká, tu možnost nemám.
Snažil jsem se to ještě uhrát na to, že mám od rodičů ústní plnou moc. Ani tahle výmluva neprošla. Předseda SVJ trval na tom, že musí být výhradně tištěná. A dodat později ji nelze. Už jen tohle mě trochu utvrdilo, že v našem domě není vše v pořádku a vyhození ze schůze mě nakoplo v tom, že do všeho začnu více šťourat. Výbor SVJ není panstvo v nedobytné tvrzi. Jsou to lidé, kteří se o náš dům mají starat. A pokud to neumí, nebo jsou neschopní, ať složí funkci. Ale ta je placená, proto se jim nechce.
Zdroj: Autorský text, emailový příspěvek
