29. 11. 2021

Polští vědci vypěstovali rostliny na simulovaném lunárním regolitu

Kolonizování Měsíce je čím dál tím blíž realitě. Od té doby, co lidé zjistili, že na zemskou přirozenou družici lze bez obtíží doletět, začali vymýšlet, jakým způsobem by upravili tamní prostředí tak, aby bylo možné v něm přežít. Odpovědí jsou rostliny, což vědci už velmi dobře vědí. Jakým způsobem je ale pěstovat na Měsíci tak, aby vzkvétaly a dokázaly vytvořit obyvatelné mikroklima, dosud vědci neměli ani tušení. S řešením přišel tým polských studentů.

Pěstují rostliny s pomocí bakterií

V rámci mezinárodní projektové kampaně IGLUNA 2021 přišel s projektem na pěstování potravin pro budoucí kolonizátory Měsíce tým mladých vědců ze Studentské vesmírné asociace, která působí na Fakultě energetiky a leteckého inženýrství Varšavské technické univerzity a Biotechnologického vědeckého klubu Herbion z chemické fakulty rovněž z technické univerzity ve Varšavě.

Studentům se podařilo vypěstovat rostliny v izolovaném kultivačním modulu se simulátorem měsíční půdy, a to za pomoci speciálních kultur bakterií a hub, jejichž chov probíhal na simulovaném lunárním regolitu, což je vrstva různorodého horninového materiálu, který se nachází v lunárním podloží. Právě díky těmto mikroorganismům bylo pěstování rostlin v měsíční půdě proveditelné.

Druzí hned po NASA

Varšavští studenti obdrželi lunární regolit od Off Planet Research. Jedná se o nejlepší lunární regolitové médium, které je z hlediska struktury, konzistence i chemického složení vůbec v současné době k dispozici pro komerční použití. Lepším vzorkem disponuje pouze NASA, která má k dispozici skutečné měsíční horniny získané během vesmírných misí Apollo.

Během experimentu výzkumníci umístili do vysokohorského terénu švýcarských hor Pilatus speciální modul s názvem SAMPLE 2 (Semi-Autonomous-Modular-Plant and other Life sustaining Experiment), který chrání rostliny před extrémními vnějšími podmínkami za pomoci tepelné a radiační izolace. K vytápění farmy využívají elektřinu získanou z výkonných solárních panelů. Tento modul studenti ovládali dálkově se simulovaným 2,5 sekundovým zpožděním, což je hodnota při reálné komunikaci Země s Měsícem.