Přehrada Vajont je známá kvůli tragické katastrofě, která se odehrála 9. října 1963 v Itálii. Přehrada byla postavena na řece Vajont pod horou Monte Toc v regionu Friuli-Venezia Giulia, nedaleko hranic s Benátskem. Přestože sama o sobě byla přehradní konstrukce považována za inženýrský zázrak té doby, následky nedostatečného geologického průzkumu a chyb při plánování a realizaci projektu vedly k jedné z nejhorších katastrof v historii stavby přehrad.
Před dokončením přehrady byly pozorovány známky nestability na Monte Toc, která byla známá jako „pohybující se hora“ kvůli častým sesuvům půdy. Přes tyto známky bylo rozhodnuto pokračovat ve výstavbě. V roce 1960 a pak znovu v roce 1963 se zřítily obrovské části hory do nádrže přehrady, což způsobilo vysoké vlny, ale bez katastrofálních následků. Tyto incidenty však měly sloužit jako varování pro budoucí události.
Katastrofa nastala, když se dne 9. října 1963 část Monte Toc o objemu přibližně 270 milionů kubických metrů zřítila do vodní nádrže přehrady. Tento masivní sesuv půdy způsobil vytvoření obrovské vlny, která přesáhla korunu přehrady, dosahující výšky až 250 metrů. Vlna se valila dolů do údolí a zasáhla několik vesnic, včetně Longarone, kde bylo zničeno většinu staveb a infrastruktury.
Oficiální zprávy uvádějí, že katastrofa si vyžádala více než 2 000 životů, i když některé neoficiální odhady naznačují, že skutečný počet obětí mohl být vyšší. Tragédie byla předmětem mnoha soudních sporů a vyšetřování, která poukazovala na řadu faktorů, včetně nedostatečného geologického průzkumu, ignorování varovných signálů a chyb v plánování a realizaci.
Katastrofa na přehradě Vajont je dodnes považována za jednu z nejtragičtějších přehradních katastrof v historii a stále slouží jako připomínka významu pečlivého geologického a environmentálního plánování ve velkých stavebních projektech.
Přehrada Vajont, po katastrofě v roce 1963, nebyla již nikdy plně využívána pro výrobu elektrické energie, jak bylo původně plánováno. Samotná přehradní konstrukce přežila katastrofu relativně nezměněná, protože hlavní síla vlny zasáhla oblasti nad a pod ní, ale oblast byla ponechána v opuštění po zbytek 20. století. Vajontská přehrada a okolní oblast se staly připomínkou tragédie a současně varováním pro budoucí generace inženýrů a plánovačů.
V posledních letech byla oblast přehrady Vajont částečně zrehabilitována a je nyní turistickou atrakcí. Přehrada je často navštěvována lidmi, kteří si přejí pochopit historii a důsledky katastrofy. Bylo zde vybudováno několik památníků na počest obětí katastrofy, a v Longarone a dalších postižených vesnicích se pravidelně konají pietní akce.
Přestože oblast není využívána pro průmyslové účely, stala se důležitým místem pro vzdělávání a paměť. Historie a lekce, které přinesla katastrofa přehrady Vajont, jsou nyní studovány inženýry a vědci po celém světě jako příklad rizik spojených s velkými stavebními projekty, zejména v oblastech s nestabilním geologickým prostředím. Tato tragédie také zdůraznila význam důkladných geologických průzkumů a environmentálních posouzení při plánování a výstavbě.
Zdroj: https://cs.wikipedia.org/wiki/Vajont_(p%C5%99ehradn%C3%AD_hr%C3%A1z), https://web.archive.org/web/20140502033310/http://www.theenergylibrary.com/node/13097, https://de.wikipedia.org/wiki/Vajont-Staumauer?oldid=104232405, https://en.wikipedia.org/wiki/Vajont_Dam?oldid=504493962, Vajont: Those Who Aren't There Anymore" od Marca Paolucciho, v článku bylo použito ilustrační foto Vidraru Dam
