Zajel jsem s elektromobilem poprvé k nabíječce, připojil, ale rychlost nabíjení nebyla taková, jaká měla být. Chvíli jsem čekal, zda se to nerozjede, ale stal se pravý opak. Rychlost nabíjení místo aby stoupala, ještě klesala. V tu chvíli jsem nevěděl, zda není s autem nebo stanicí něco špatně. Volal jsem provozovateli rychlonabíječky, ten pro jistotu restartoval stanici, ale nic se nezměnilo. Tak jsem radši volal do servisu.
Auto se nabíjí pomalu
Když jsem byl ubezpečen provozovatelem stanice, že je vše v pořádku, bylo jasné, že za to může auto. Tak jsem volal do autorizovaného servisu s dotazem. „Můj elektromobil se nabíjí pomalu,“ líčil jsem svoje peripetie. Z recepce jsem byl přepojen na technika, který se mnou začal řešit možné důvody. Ptal se na auto, na nabíjecí stanici, na venkovní teplotu a také na stav baterie.
Je to v pořádku, není to chyba
Když jsem mu řekl stav nabití baterie, neptal se dále a já jenom slyšel: „Je to vlastnost, ne chyba.“ A začal mi vysvětlovat, že rychlost nabíjení, kterou podporuje auto, je ovlivněna mnoha faktory. Třeba teplotou, ale i tím, jak je nabitá baterie. Čím více energie v ní je, tím je nabíjení pomalejší. Je nepsané pravidlo, že od 80 % už je třeba vždy počítat s výrazně pomalejší dobou.
Jako v divadle
Nechápal jsem, jak je to možné a proč tedy výrobci elektromobilů mluví o takových hodnotách, které jsou dosažitelné v podstatě jen po určitý čas, než se baterka naplní více. A prý je to běžný stav. Je to jako v divadle, kde se plní hlediště. Když je prázdné, první lidi si sednou za pár vteřin – jde to rychle. Když je skoro plné, nějaký čas zabere hledání volného místa – jde to pomalu. A přesně takhle je to bohužel i s elektromobily. Když chcete nabíjet skoro plnou baterku, je to naprosto zbytečné. Já ale moc nechci riskovat jezdit k nabíječce, až když bude téměř prázdná. Kdyby byl stojan obsazený a já musel hledat jiný, nemusel bych dojet.
Zdroj: Autorský text, e-mailový příspěvek.
